Názvosloví a jak točit
Filmařské názvosloví je staré jako film samotný, i většina pravidel pro natáčení filmu se za 100 let i přes technický rozvoj nezměnila. Naučíme se jen ty opravdu základní pravidla práce s videokamerou. A to proto, aby naše výtvory měly i nějakou uměleckou a vypovídající hodnotu. Držet kameru a zapnout nahrávání umí každý, pokud má však výsledek splnit očekávání a účel je potřeba při samotném nahrávání dodržet základní pravidla, která si vysvětlíme.
Záběr
Záběr je to, co natočíme od zapnutí nahrávání (stisku
červeného nahrávacího tlačítka) do zastavení nahrávání
(opětovný stisk nahrávacího tlačítka). Záběry můžou být mnoha
druhů, jak si dále povíme. Záběr nám vlastně orámuje kus
viditelného světa, který uvidí divák. Uvidí tedy jen to, co vy mu jako kameraman nabídnete.
Statický záběr - Kamera se nehýbá. Pohyb v záběru se může odehrávat,
ale kamera se nepohne. Statických je většina záběrů, ač se to nemusí
zdát. Jsou také většinou časově krátké.
Dynamický záběr - Kamera se pohybuje . Většinou sleduje nějaký
pohybující se objekt (například auto). Jedoucí auto je tedy stále ve
stejném místě záběru, narozdíl od statického snímku, kde se pohybuje po
záběru. Mohou být časově delší.
Video: Ukázka statického a dynamického záběru
Velikosti záběrů - Jak jsme si řekli, záběr je rámeček, kterým orámujeme svět před kamerou. Tím se může úplně otočit nálada a vyznění celého záběru. Podle toho, co vše v záběru zachytíme je můžeme rozdělit na několik druhů.
Velký celek - záběry, kde dominuje prostředí, uvádí diváka do děje. Pohledy na dav, krajinu, město.
Celek - postava a prostředí jsou v rovnováze.
Polocelek - tento záběr ukazuje postavu ve spodní části ohraničenou v úrovni kolen až pasu.
Polodetail - portrét, většinou se používá, když postava na obrázku něco říká do kamery.
Detail - blízký záběr, okolí je plně potlačeno a pozornost diváka se upíná na hlavní motiv - obličej.
Velký detail - spolu s detailem je vhodný jako materiál pro následnou tvorbu prostřihů.
Kompozice
Kompozice záběru nám udává, jak a kde budou jednotlivé předměty a postavy v záběru postaveny. Hlavní motiv, na který se zaměřujeme a má upoutat pozornost diváka, umístíme v záběru asymetricky. Tomuto umístění se říká zlatý řez. Zlatý řez záběru je asi v jeho třetině. Vyhýbáme se tedy umístění motivu do středu záběru. Při snímání pohybujících se objektů (například kráčející osoby) si objekt umístíme k okraji záběru tak, aby bylo vidět směrem, kterým se objekt pohybuje. Pokud se tedy pohybuje zleva doprava, umístím si objekt do levé části záběru tak, že mám v pravé části dostatek místa.
Při snímání osob si dáváme pozor nato, aby jim z hlavy "nevyrůstal" sloup či strom, zkrátka aby úhel záběru kamery byl takový, že spolu objekty navzájem nekolidují. Skupinku lidí vtěsnáme do záběru celou, "uřízlé" části těla mimo záběr nepůsobí dobře.
Vnímání obrazu
Obraz může na záběru vypadat různě podle toho, z jakého úhlu pohledu ho zachytíte. Při natáčení budovy zepředu bude celkový obraz plochý a nevýrazný. Pokud ji však natočíte mírně z boku nabyde celý obraz hloubku a vypadá lépe. Úhel pohledu může také navnadit celkovou atmosféru snímku. Pokud natáčím člověka z výšky, jeví se jako podřazený a nedominantní. Naopak při pohledu zespod působí člověk jako vysoký a dominantní, vzbuzující respekt. Záběry z různých úhlů pohledu mohou celkově oživit celý film a dodat mu atmosféru.
Prostřih
Prostřihy říkáme krátkým záběrům, které jsou natočeny pro oživení a přiblížení děje filmu. Často se jako prostřihy používají detaily a velké detaily. Pokud se film skládá z velkého množství statických záběrů, je mu zapotřebí dodat dynamiku. Právě k tomu také mohou prostřihy sloužit. Například pro oddělení dvou delších záběrů použiji prostřih. Prostřih mi může také přiblížit nějakou akci. Například natáčím člověka, který si jde koupit do automatu pití. Vše by šlo vyřešit jedním dlouhým statickým záběrem. Ten by však by nudný a nedozvěděl bych se z něj například jakými mincemi kupující platil a co si koupil. Na záběru by tyto informace byly moc malé. Pokud však jsou tyto informace pro pointu filmu důležité je zapotřebí je zdůraznit. Lepším řešením tedy je zařadit několik prostřihů, kdy první může být velký detail na vhození mincí a druhý detail na vyndavání láhve z automatu. Divák se dozví potřebnou informaci a celý úsek filmu působí živěji.
Při natáčení je zapotřebí s prostřihy počítat a natočit si jich velké množství. Film se poté lépe stříhá a dá se mu dodat potřebná dynamika.
Video: Ukázka použití prostřihu
- Divák vidí jen to, co mu nabídnete. Volte proto druh záběru tak, aby vystihoval právě to co chcete natáčet. Pro natáčení diskuze na konferenci se bude hodit široký celek s prostřihy. Pokud však chci zabrat výklad člověka, volím raději polocelek, abych mohl vidět výraz v jeho tváři a doprovodnou řeč těla.
- Používejte spíše statické záběry, dynamické záběry se hůře natáčejí a ne vždy jsou žádané nebo vhodné.
- Hlavní motiv umisťujte do zlatéto řezu - třetiny záběru. Před pohybujícím se objektem ponechejte na záběru místo ve směru pohybu objektu.
- Pokud chcete zdůraznit velikost snímaného objektu, snímejte ho z podhledu. U nadhledu to platí naopak.
- Používejte prostřihy - krátké detainí záběry či záběry z různého úhlu pohledu.